Nejlepší...!

6. února 2011 v 19:53 | Mája
__flashReplacement__
 

Žraločí moře

24. ledna 2011 v 18:05 | Májuš |  Povídky
Karolina se naklonila přes okraj houpající se lodi. Vykulila oči a ke svému bratříčkovi pronesla: "Dávej pozor, ať tam nespadneš, je tady hloubka." 
Phil napodobil svou sestru a váhavě se zeptal. " Žralocí?" Sedl si na zem a dál si pohrával s malým červeným autíčkem. Karolina hlasitě polkla a když se loď nebezpečně nahnula, rychle ucukla, sebrala svého bratra ze země a šla si sednout do jídelny, kde právě voněl oběd. 
Phil tahal maminku za rukáv a prosil jí, aby se už šli vykoupat do moře. Jenže ona odsekla a dál se věnovala popíjení vína s neznámým mužem. 
Karolina, která už od narození měla strach z lodí, si sedla na mokrou zem, překřížila nohy a začala meditovat. Doufala, že ji to uklidní, jako ostatně vždycky. 
"Žralok! Žralok!" Z té příjemné chvíle, kdy vnímala jen šumění vln a vřeštění racků, ji vyrušil ostrý hlas, který patřil plavčíkovi. 
Zaměstnanci by měli lidi uklidňovat, ne strašit! pomyslela si rozzuřeně a vstala, aby se přesvědčila o tom, zda je to pravda. A byla! Na hladině moře se pohupovala šedá ploutev a záměrně útočila na loď. Karolina se uklidňovala, že i přes sebevětší snažení nemůžou žraloci, natož jeden, loď ohrozit. 
"Klídek, panstvo," vykřikl kuchař a vyšel z uzavřeného prostoru lodě. "Nic se nemůže stát. Žraloci už naši loď napadli tolikrát, ale nikdy se nic vážného nestalo." 
Kuchař uklidnil jen pár starších lidí, kteří se o svůj osud už očividně nebáli. 
Karolina se rozhlédla a zpanikařila, když si uvědomila, že nevidí svého bratra, svou matku ani svého otce, který je velký fanoušek potápění. Kvůli přestávce na oběd zastavili loď, co když tatínka napadlo se jít vykoupat? 
Maminka s Philem se vzápětí objevili vedle Karoliny a i oni se rozhlíželi po ztraceném otci. 
Otec, který právě vylézal z vody, se pobaveně zasmál, když uviděl rodinku, která má už jen kousek k pláči. 
Samozřejmě že byli všichni rádi, když otce našli! Chytli se za ruce a společně pozorovali moře, které právě zaplnili tucty žraloků. 
"Je to vlastně takové ŽRALOČÍ MOŘE!" Vykřikl s úsměvem malý Phil. 

Kdo je Mája?

24. ledna 2011 v 17:50 | Májuš |  *Mája*
Kdo vlastně je ta holka, co sem dává články? 
Je to náctileté stvoření, které tráví čas sportem, čtením knih, psaním povídek a příběhů, apod. 
Knihy, které má nejraději, jsou od spisovatelky Jane Austenové, Lenky Lanczové, atd. 
Určitě je mnoho věcí, které byste se o něm rádi dozvěděli, ale to by bylo na dlouho... Zatím se spokojte s tím, co jsem tu napsala.
 


Psí zachránce

18. října 2010 v 15:19 | Mája |  Povídky
Psí zachránce
 Na louce u lesa se proháněly srny. Skákaly, běhaly a jakoby si užívali jara. Bylo to nádherné!
Z radovánek je vyrušil hlasitý štěkot. Srny odskákaly do hlubokého lesa a v tu chvíli vyšel z lesa také malé štěně zlatého retrívra. 
,,Lotty," zvolala jeho panička Samantha. ,,K noze!" 
Pejsek nadšeně přiběhl k Sam a čekal na pohlazení. Samantha si však lehla do trávy a zavřela oči. 
Lotty štěkala o sto šest, ale Sam už dávno spala. Proto se rozhodla vydat na průzkum louky a lesa. Bez vodítka to šlo snadno, ale Lotty se stále bála o svou paničku. Běžela po louce a rozhlížela se po nějakém zvířecím kamarádovi. 
Po pár minutách se Lotty vrátila na místo, kde ležela panička. Sam už byla vzhůru a hledala Lotty.
Nadšeně zvolala: "Tady jsi!", když uviděla, že její pejsek k ní běží. 
Když se vraceli domů, uslyšeli divné zvuky a praskot větví.
,,Lotty! Co je to?" Zeptala se nervózně Sam. Najednou se z lesa vynořil obří divočák a chystal se zaútočit na dívku. 
,,Pomooooc..." Volala Sam a utíkala pryč od hrozného zvířete. Lotty statečně skočil po divočákovi, ale v jeho sevření a udupání hlasitě zakňučel a zemřel. 
 Sam cestou domů plakala, ale věděla, že Lotty svůj život obětoval jen a jen kvůli své paničce... NIKDY na toho psíka nezapomene... NIKDY! :(

Kam dál